První česká škola
První česká škola
Teprve roku 1904 získala za finanční pomoci Národní
jednoty severočeské (NJS) vrchlabská menšina
ve městě dům ležící v Ulici císaře Josefe II (Kaiser
Josef II. Strasse) nedaleko kostelního náměstí.
NJS koupila objekt od měšťana Mahrle
prostřednictvím hornobrannského lesmistra F. Reicha
za 51.000 K. Přispěly také jilemnický Sokol 1.500 K
a sdružené hornobrannské spolky 1.000 K.
Vzápětí ustavila NJS ve Vrchlabí svou pobočku.
Dům dostal název Národní a s tímto označením vydal
vrchlabský odbor NJS pohlednici, kterou si ovšem dovolil prodávat pouze Čech Vilém Luňák ve svém obchodě s koloniálním zbožím na hlavní třídě. Vrchlabský odbor NJS i nadále podporovala NJS v Jilemnici a další osvětové a kulturní spolky z Jilemnicka. Díky úsilí českých národních organizací NJS a Ústřední matice školské souhlasila zemská školní rada 1907 konečně
se zřízením matiční školy v Národním domě. Prvním učitelem byl stanoven Tomáš Flaška, ale otevření školy
se dočkal až jeho nástupce Robert Turka v roce 1913. Nejdříve však byla škola ještě z hygienických důvodů uzavřena (záchody dívek a chlapců nebyly odděleny) a zapečetěna. Vyučování začalo až 29. listopadu 1913 - mezitím však počet školáků stoupl na 72, tj. na dvojnásobek a v roce 1917, přes nátlak německých podnikatelů a veřejnosti, měla škola již 90 žáků. Budova bývalého českého Národního domu slouží vrchlabskému školství do dnes, v současnosti jako Základní škola praktická.
Použito materiálu p. Miloslava Bartoše